O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho. Jób 2,11›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 3
Jób, Kapitola 3
9 Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři."
10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
11 O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
12 Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
13 Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
Jób, Kapitola 3
1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
2 Jób mluvil takto:
3 "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«
4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.
Jób 3
11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?
12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
16 nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
18 vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,
19 malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.
20 Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,
21 kdo toužebně čekají na smrt - a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,
22 těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?
23 A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
24 Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;
25 čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.
Komentáře k verši :
O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho. Jób 2,11
Počet veršů v Bibli je 31 167.